Zubři v BenátkáchZubr evropský (Bison bonasus) je největším suchozemským savcem Evropy a společně s bizonem americkým (Bison bison) jediným žijícím druhem rodu Bison. Připomíná tura domácího, ale je mohutnější, s delší tmavohnědou srstí. Na bradě a krku tvoří prodloužená srst vous a hřívu, výraznou hlavně u starých samců. V kohoutku dorůstá 158-195 cm, na délku měří 240-350 cm, ocas je dlouhý 50-80 cm. Hmotnost se pohybuje v rozmezí 350-1350 kg. Samci jsou celkově větší než samice a mají také delší rohy.

třída savci (Mammalia)
řád sudokopytníci (Artiodactyla)
čeleď turovití (Bovidae)
rod bizon (Bison)

Zubr evropský se původně vyskytoval na rozsáhlém území Evropy, od severního Španělska přes střední Evropu a jižní Skandinávii po Pobaltí a od Rižského zálivu jihovýchodně až po
Černé moře a Kavkaz. V průběhu staletí se však areál rozšíření v důsledku rostoucího odlesňování a pronásledování postupně zmenšoval, až byl nakonec na počátku 20. století soustředěn pouze do malé oblasti na území Polska (Bělověžský prales) a na Kavkaz. V Polsku se ještě před 1. světovou válkou vyskytovalo více než 700 kusů, po jejím skončení zde nebyl zjištěn ani jeden. Kavkazská populace čítala v roce 1890 442 kusů a pro svou zranitelnost byla převedena i pod dočasnou ochranu ruského cara. Poté, co zde v roce 1919 došlo k dalšímu šíření chovu tura domácího však byla snížena na pouhých 50 kusů, z nichž byl poslední zabit v roce 1927.

Zubr evropskýVšichni současní zubři jsou tak potomky jedinců chovaných v zoologických zahradách, kterých bylo v době vymizení z volné přírody pouze 54. Reintrodukční pokusy doposud proběhly na území Běloruska, Polska, Ruska, Litvy, Ukrajiny a Slovenska. Celosvětová populace zubra evropského čítala v roce 2010 4431 kusů, z toho 2956 žilo ve volné přírodě nebo polodivokých chovech a 1475 v zajetí.

Přesné údaje o vymizení druhu z území České republiky chybí, muselo k němu však dojít již v raných dobách. Jeho původní rozšíření dodnes na mnoha místech připomínají odvozená jména obcí (Zubří, Zubnice), či vodních toků (Zubřina, Zubřinka). Z českých zoologických zahrad začala s chovem čistokrevných zubrů jako první Zoo Praha v 50. letech 20. století, v 90. letech se začaly objevovat také soukromé chovy. V současné době je největší stádo k vidění v oboře Židlov v Ralsku.

Zubr evropský je vázán na listnaté a smíšené lesy, hlavně na rozsáhlejší porosty s hustým podrostem a mýtinami. Je aktivní ve dne i v noci. Samice a mláďata žijí ve stádech do 15-20 kusů, staří samci žijí samotářsky. Živí se hlavně bylinami, ale požírá také listí, větvičky a kůru stromů, příležitostně i jejich plody (hlavně žaludy). Člověku se většinou vyhýbá; útoky hrozí pouze ze strany samců v říji nebo samic s mláďaty, jsou však jen demonstrační a pronásledování po několika desítkách metrů končí.

Říje probíhá od srpna do září a samci během ní navštěvují stáda samic, o jejichž přízeň často bojují. Samice jsou březí necelých 9 měsíců a každým druhým rokem rodí v květnu nebo červnu jedno mládě. To pohlavně dospívá ve věku 3 let, ale plné tělesné velikosti dosahuje až ve věku 6-7 let, kdy jsou samci také poprvé schopní uplatnit se při páření.

český název Zubr evropský
latinský název Bison bonasus
hlavní znaky největší suchozemský savec Evropy, velikosti tura domácího; žije skrytě
rozšíření ČR ve volné přírodě vyhuben, nyní v zoologických zahradách a oborách
rozšíření svět Evropa
potrava byliny, listí, větvičky, kůra stromů
doba březosti 9 měsíců
počet mláďat 1
ochrana zranitelný druh

 

 

Zubr evropský – Bison bonasus, (text)